Odkud se vzaly české vánoční zvyky
Mnoho věcí, které dnes považujeme za prastaré vánoční obyčeje, vzniklo teprve nedávno v městských salonech. Pojďte s kávou v ruce prozkoumat skutečnou historii našich svátků bez přikrášlování.
Vánoční tradice a jejich skutečné kořeny
Když v listopadu začnou chladnout večery a doma voní čerstvá káva, přirozeně se vracíme k myšlenkám na konec roku. České vánoční tradice vnímáme jako něco posvátného, co se v nezměněné podobě dědí po celá staletí. Představa staročeských Vánoc plných zasněžených chaloupek, pečených ryb a ozdobených jedliček je však z velké části romantický mýtus vytvořený malíři a spisovateli na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Skutečnost byla daleko střízlivější a pestřejší. Naše sváteční rituály nevznikly naráz. Jde o mozaiku starých předkřesťanských oslav zimního slunovratu, křesťanské liturgie a měšťanské módy devatenáctého století. Část obyčejů patřila čistě do chudých vesnických světnic, kde se hospodáři strachovali o úrodu a dobytek, zatímco jiné přišly ze šlechtických paláců a německy mluvících měst. Když se na ně podíváte zblízka, zjistíte, že mnohé zvyky jsou sotva sto let staré.
Stromeček: z německých salonů pod české stropy
Ozdobený jehličnan bereme jako základ Vánoc, ale na českém venkově se napevno zabydlel až počátkem dvacátého století. První doložený ozdobený vánoční stromek v Praze připravil pro své přátele ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich v roce 1812 ve své libeňské vile. Byl to zvyk dovezený z rodného Německa, kde tradice zdobení stromků kvetla už od šestnáctého století v protestantských kruzích.
Česká společnost tuto novinku přijímala pomalu. Nejprve ji přejaly bohaté pražské měšťanské rodiny, které se chtěly vyrovnat vídeňské a německé smetánce. Na venkov pronikal stromeček velmi pozvolna. Lidé zde dlouho dávali přednost betlémům, které tvořily duchovní střed Vánoc po několik generací. V menších světnicích se stromek často nevěšel do prostoru, ale připevňoval špičkou dolů k trámovému stropu přímo nad stůl, aby nepřekážel při každodenní práci.
Podoba ozdob se výrazně lišila od toho, co známe dnes. Věšelo se sušené ovoce, jablka, ořechy zabalené do staniolu, perníčky a figurky z kynutého těsta či slámy. Později přibyly skleněné foukané perle z Jizerských hor a papírové řetězy. Skutečné voskové svíčky na větvích byly dlouho výsadou bohatých domů, protože vosk i loj byly drahé a hospodyně měly oprávněný strach z otevřeného ohně v dřevěných staveních.
Kapr na talíři: jak se z postního jídla stal rituál
Kapr se salátem je další pilíř, který působí starobyle, ale v masovém měřítku existuje jen pár desítek let. Štědrý den patřil v církevním kalendáři k dnům přísného postu. Maso teplokrevných zvířat bylo zapovězené, zatímco ryby se za maso nepovažovaly. Jenže ryba byla po staletí drahá a vzácná surovina. Rybníkářství sice v českých zemích vzkvétalo, většina produkce však putovala na panské stoly a do klášterů.
Obyčejní lidé na vesnici jedli na Štědrý večer úplně jiné pokrmy. Typickým jídlem byl houbový kuba z krup a sušených lesních hub, sušené ovoce vařené s kořením (takzvaná muzika) nebo luštěniny jako čočka a hrách, které měly rodině zajistit hojnost peněz. Pokud se v chudších rodinách objevila ryba, šlo často o levného nasoleného slanečka.
Kapr se na štědrovečerní stůl propracovával přes kuchařky devatenáctého století, například Magdalenu Dobromilu Rettigovou. Tehdy se však nepřipravoval smažený, nýbrž na modro (vařený v octovém nálevu s kořenovou zeleninou) nebo na černo (ve sladkokyselé omáčce z povidel, perníku, ořechů a černého piva). Smažený kapr v trojobalu spolu s bramborovým salátem se stal všeobecnou normou až v polovině dvacátého století, kdy se zlevnila výroba oleje a rybí chov se stal dostupnějším pro běžné domácnosti.
Magie u stolu: vánoční tradice věštění budoucnosti
Zatímco stromeček a smažená ryba přišly z měst, věštecké rituály mají kořeny hluboko v předkřesťanské minulosti. Dlouhé zimní noci představovaly přelom starého a nového vegetačního cyklu. Lidé věřili, že opona mezi světem živých a tajemnými silami je v tomto čase nejtenčí, a proto se ptali na to nejdůležitější: zdraví, život a úrodu.
Rozkrajování jablka patří k těm nejznámějším úkonům. Jablko se krájí napříč, nikoli od stopky dolů, aby se ukázal jádřinec. Zdravá pěticípá hvězda znamenala zdraví a štěstí po celý příští rok, červivý střed nebo tvar kříže věštil nemoc a neštěstí. Tento zvyk funguje v českých domovech dodnes bez ohledu na to, zda rodina chodí do kostela.
Podobný cíl mělo pouštění lodiček z ořechových skořápek se zapálenou svíčkou v lavoru s vodou. Chování skořápky prozrazovalo osud jejího majitele:
- Zůstala u břehu? Její majitel se v příštím roce nikam nepodívá a zůstane doma.
- Vyplula do středu nádoby? Znamenalo to dalekou cestu, změnu práce nebo stěhování.
- Potopila se? Věštila těžkosti a ztrátu opory.
- Držela se těsně u jiné lodičky? Předpovídala pevný vztah nebo svatbu.
K těmto rituálům patřilo také lévání olova, které se roztavilo nad plamenem a prudce vlilo do studené vody. Výsledný odlitek se pak proti světlu zkoumal a podle jeho stínu se hádala budoucnost. Tyto drobné věštby dodávaly večeru napětí a spojovaly generace u jednoho stolu.
Ježíšek, Mikuláš a boj o štědrovečerní dárky
Způsob, jakým k nám přicházejí vánoční dárky, prošel rovněž dramatickým vývojem. Původním dárcem zimního období byl svatý Mikuláš, který obdarovával děti na začátku prosince. Zvyk nosit dárky až na Štědrý den zavedl v šestnáctém století církevní reformátor Martin Luther. Chtěl potlačit uctívání katolických svatých, a proto přesunul obdarovávání na den Kristova narození a jako dárce určil samotného Krista (Christkind, v češtině Ježíšek).
Postupem času se tento zvyk rozšířil i do katolického prostředí. Ježíšek však na rozdíl od svatého Mikuláše neměl žádnou pevnou tělesnou podobu. V českém prostředí zůstal neviditelnou, tajemnou bytostí, kterou nikdo nespatřil, ale všichni poznali její příchod podle cinkání zvonku. Tato neuchopitelnost pomohla českému Ježíškovi přežít jak tlak na zavedení Dědy Mráze v padesátých letech dvacátého století, tak současný celosvětový vliv komerčního Santa Clause.
Světlo a teplá atmosféra hrály při čekání na Ježíška zásadní roli. Tradici svíček za oknem, které měly symbolizovat pohostinnost a vítat poutníky, lze dnes připomenout i bez otevřeného ohně. Pokud chcete navodit klidnou náladu v pokoji, dřevěný vánoční svícen do okna na baterie BK111 s krytím IP20 patří výhradně do suchého interiéru, kde vytvoří měkké světlo bez rizika kouře. Pro chvíle, kdy se rodina usadí ke stolu, poslouží také LED svíčky z pravého vosku na baterie 13207, které mají krytí IP20 a jsou určeny pouze do suchého vnitřního prostředí. Voskový povrch vypadá přirozeně a plamínek na baterii CR2032 můžete nechat svítit bez obav z převržení.
Doporučuje DECOLED
Ověřené produkty z e-shopu DECOLED, které k tomuto tématu sedí:
Vánoční svícen do okna na baterie, 40 × 32 × 5 cm, dřevěný, 2× AADřevěný svícen odkazuje na tradiční světlo za oknem, které vítalo poutníky.Kód BK111
Led svicky z praveho vosku na baterie stromecek o 6 5 7 cm sada 4 ks cr2032LED svíčky z pravého vosku navodí intimní náladu při rozkrajování jablka bez otevřeného plamene.Kód 13207Inspirace naživo
Pokud vás baví kouzlo zimních tradic přenesené do velkolepého měřítka, procházka světelným parkem Story of Lights nabízí působivý zážitek plný zářících instalací pod širým nebem.
Světelné parky Story of Lights →Časté otázky
Odkdy nosí v Česku dárky Ježíšek?
Dárky na Štědrý den začal přinášet Ježíšek v německých protestantských rodinách v 16. století díky Martinu Lutherovi. Do českých městských rodin se tato zvyklost rozšířila v 19. století a postupně vytlačila dřívější mikulášské obdarovávání.
Proč se na Štědrý den jí zrovna kapr?
Štědrý den byl podle církevních pravidel dnem přísného postu, kdy se nesmělo jíst teplokrevné maso. Ryby byly povolené, avšak dlouho zůstávaly luxusem. Klasický smažený kapr s bramborovým salátem se na stolech většiny českých domácností objevil až v polovině 20. století.
Jaký význam má krájení jablka u štědrovečerní večeře?
Krájení jablka příčně přes jádřinec je starý zvyk věštění zdraví pro nadcházející rok. Pokud jádra vytvoří pěticípou hvězdu, znamená to zdraví a štěstí. Tvar kříže nebo červivý střed naopak věštil nemoc.
